Kutná Hora z pohledu osmáků, aneb výlet 8. A

PODÍVEJTE se, jak jsme se bez menších komplikací sešli před budovou naší krásné školy v 7.15. Dorazil náš vlastní autobus (dala bych přednost hromadné dopravě je v ní totiž větší sranda, ale hold do Kutné Hory jsou špatné spoje) a my všici jsme byli odhodlání jít vstříc novým dobrodružstvím. Za nedlouho jsme se ocitli v Kutné Hoře. Náš pan řidič nás vyhodil přímo u dolů, kde na nás už čekala naše průvodkyně. Nejdříve nám ukázala a povyprávěla po zdejší důlní historii a potom jsme se dostali k nejatraktivnější pasáži naší prohlídky, což jsou samotné doly. Nasadili jsme si fešné helmy, vzali na sebe bílé pláště připomínající kimono svítilny a hurá do dolů. V těch helmách a pláštích jsme si opravdu připadali jako dělníci v dolech. V dolech už jsme viděli krásné krápníky jezírka a jiné přírodní úkazy. Do téhle chvíle se zdálo plazení v dolech jednoduché, ale náhle se snižovaly stropy a zdi se začali smršťovat. Došli jsme na odpočinkové místo, kde nám naše průvodkyň ukázala něco tak přelomového a úžasného, kdo by řek, že člověk ve tmě nevidí. Nad tím nám zůstal rozum stát. Dostali jsme se ke konci naší výpravy doly a naposledy jsme se prodírali nízkými a úzkými doly. Někteří nejmenovaní se nám přiznali, že s výškou stropu měli menší problém. Ale zdrávy jsme se všici sešli zase venku. Po naší strasti plné cestě do dolů jsme se odebrali ke chrámu sv. Barbory. Kde jsme se vyfotili, pokochali a pomodlili a zase se ubírali dál v našem výletě. Konečně přišel čas oběda a my se mohli rozutéct po náměstí a hledat něco čím bychom zažehnali hlad a žízeň. Po obědovém času jsme si jeli zažít něco trochu adrenalinového po těch vědomostech, co jsme dostali do hlavy. U bobové dráhy nás čekalo nemilé překvapení. Ukázalo se, že i jiná škola má nápad jít na bobovou dráhu, ale rozdíl byl v tom, že oni byli tak chytří na to, že si jí zarezervovali předem. Ze srdce nenávidím lidi, co si zarezervovávají bobové dráhy. Využili jsme tedy času a zajeli se podívat do Kostnice. To byl taky velmi zajímavý zážitek. Kdo by řekl, že se vejde tolik kostí na jedno místo. A že se z toho dají vytvořit věci jako lustry, svíce atd. Také jsme vyzkoušeli, jak dobrý tam mají poplašný systém proti ničení vystavených kostí. Nevím proč, ale nikdo z nás se tam necítil úplně ve své kůži. Možná to bude tím, že jsou všude kosti zemřelých lidí, kdo ví. Po tomhle pochmurném ale velmi zajímavém zážitku jsme se konečně ocitli u slibované bobové dráhy. Všici nadšením skočili do bobů a už se vezli nahoru po bobové dráze. Všichni jsme aspoň tu jednu jízdu absolvovali i naši odvážní učitelé si to jednou zkusili. Náš pan učitel Mikšíček mě prosil o to, abych nezveřejňovala jeho incident s bobovou dráhou. Ale myslím, že se nemá za co stydět každému se stát, že vyletí z bobové dráhy a vypadne. Holt nejsou asi tak bezpečně stavěné. Nakonec jsme to všichni přežili bez většího zranění. A usoudili jsme, že to byl v celku hezky strávený den v Kutné Hoře.
Adéla Štočková, 8. A

Soubory ke stažení

Žádost o uvolnění z předmětu (Tv,...) pdf

Žádost o uvolnění z vyučování (více dní - rekreace,...) pdf

Žádost o uvolnění z průběhu vyučování (odchod žáka 2. stupně k lékaři, ...) pdf

Přihláška do školní družiny pdf

Anketa
Kdyby ses mohl(a) rozhodnout, který čas by měl trvale platit: